Právu na informace o rozhodovací činnosti soudů a jeho možným omezením doposud nebylo v odborné literatuře věnováno mnoho pozornosti. Jde přitom o problematiku, ve které dochází k významnému střetu subjektivního základního práva s veřejným zájmem. Článek si klade za cíl toto téma komplexně uchopit a zejména podat výklad § 11 odst. 4 písm. b) zákona o svobodném přístupu k informacím, jakožto hlavní výluky z práva na informace o rozhodovací činnosti soudů, a to při zohlednění smyslu a účelu práva na informace a jeho ústavněprávního zakotvení.
Z článku se podává závěr, že důvody omezení práva na informace je vždy třeba hledat v čl. 17 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, anebo musí jít o tzv. imanentní omezení, za která je v souladu s judikaturou Ústavního soudu třeba považovat jak autoritu, tak i nestrannost a nezávislost soudní moci.