Syndrom vyhoření je vysoce rizikovým jevem, který v pomáhajících profesích, včetně učitelství, brání kvalitní péči o klienty, resp. žáky a žákyně. Protože syndrom vyhoření vzniká v důsledku dlouhodobého stresu, je k porozumění důležité studovat strategie zvládání stresu (copingové strategie). Článek představuje studii zjišťující vztah mezi syndromem vyhoření a copingovými strategiemi u 107 učitelek a učitelů základních škol.
Studie prokázala, že většina vyučujících používá pozitivní strategie zvládání zátěže. Ty však nemají souvislost s projevy syndromu vyhoření.
Naopak u negativních strategií byl vztah se syndromem vyhoření prokázán. Specifickou strategií, která může mít pozitivní i negativní podobu, byla sociální opora.
Vnímání kognitivní opory u osob v okolí má protektivní účinky vůči syndromu vyhoření.