Tento text sleduje současnou mediální situaci a "rozšířené" pole vizuální kultury, respektive vztah filmu a výtvarného umění, a to (zejména) perspektivou německé teorie a filosofie médií. Skrze konkrétní díla třech, respektive čtyř umělců a jejich mediálních praktiky se věnuji tomu, jak se může proměňovat vidění filmem (Zbyněk Baladrán a Barbora Kleinhamplová), vědomí filmu a myšlení skrze něj (Tomáš Svoboda) a vzpomínání filmu (Adéla Babanová).