Abstrakt
Příspěvek je věnován písňovým textům z her J. Suchého z let 2001-2011.
Autoři se snaží ukázat, v čem se Suchého poetika za dlouhých šedesát let jeho tvorby nezměnila: ke konstantám jeho jazykové komiky patří hýřivá produkce rýmů, vynalézavá práce s veršovým členěním a se zvukovou stránkou veršů, využívání nespisovných prostředků a stylových kontrastů a zasazování textů do intertextového prostředí a do různých, často asociativně navozovaných kontextů. Srovnání nejnovějších textů se staršími však přece jen naznačuje určitou redukci původních postupů: Suchý vychází vstříc vkusu současného publika omezováním originální práce s jazykem, ústupem absurdního a groteskního humoru, úbytkem obrazných básnických vyjádření i některými společenskokritickými aluzemi.