V rámci prvního plánovacího období nedošlo k výraznému naplnění "dobrého stavu" vodních útvarů v ČR dle požadavků Rámcové směrnice a ani v průběhu druhého plánovacího období (2015-2021) se neo čekává významné zlepšení v dosahování "dobrého stavu". Na řadu tak přichází aplikace výjimek, kterými je možné nedosažení tohoto stavu odůvodnit.
Tento článek se zabývá aplikací principu nákladové nepřiměřenosti pro zdůvodnění výjimky a požadavky na zdůvodnění výjimky dle Rámcové směrnice. Dále je zde představena česká certifikovaná metodika pro posouzení nepřiměřenosti nákladů a její využití v povodí vodní nádrže Stanovice.
V případě povodí Stanovic se ukazuje, že aplikace výjimky z důvodů nákladové nepřiměřenosti je zde neobhajitelná. Z výsledků případové studie vyplývá, že generované užitky v tomto případě značně převýší náklady na opatření.
Dochází tak ke zvýšení čistého užitku společnosti a bylo by třeba aplikovat výjimku z jiného důvodu.