Abstrakt
Sbírkový fond středověkého řezbářství Muzea hlavního města Prahy není příliš rozsáhlý, nachází se v něm ovšem několik významných děl, které se těší soustavnému zájmu uměleckohistorického bádání. Jedná se například o reliéf Oplakávání ze Žebráku, sochu Bolestného Krista z Novoměstské radnice nebo reliéf Oplakávání Krista z kostela Panny Marie před Týnem.
Kromě těchto notoricky známých exponátů se v muzejních sbírkách nalézá několik dalších děl méně proslulých, nicméně taktéž pozoruhodných. Pieta z kostela Panny Marie před Týnem vznikla patrně v 80. létech 14. století a úzce souvisí s brněnskou skupinou piet, kterou vytvořilo uměleckohistorické bádání kolem piety z kostela sv.
Tomáše a ve které zastupuje méně početnou podskupinu prací ve dřevě. Madona z kostela sv.
Haštala se řadí k zástupcům širokého proudu pozdního krásného slohu první čtvrtiny 15. století. Socha Ukřižovaného Krista z kostela sv.
Jakuba vznikla snad ještě před vypuknutím husitských nepokojů a formálně je příbuzná s tvorbou Mistra Týnské kalvárie. Pieta z kostela sv.
Ducha je datována do 70. let 15. století a je dokladem pronikání prvků soudobé nizozemské a porýnské tvorby do českého prostředí a jejich mísení s místní tradicí. Řezbu sv. Anny Samotřetí z pražské katedrály, která byla delší dobu pokládána za ztracenou, lze i přes nejasnou míru původnosti jejího stavu zařadit mezi mnohé pozdně gotické památky závěru 15. století, ve kterých se projevuje zásadní vliv tvorby jihoněmeckého velikána Hanse Multschera.
Socha sv. Václava z kostela sv.
Václava na Proseku z počátku 16. století reprezentuje vrstvu českého sochařstv í orientovanou do saského prostředí, jmenovitě na tvorbu tzv. Mistra dómských apoštolů, působícího ve Freiburku.
Drobná řezba se scénou Narození Páně z kláštera bosých karmelitánek na Hradčanech pochází patrně z první čtvrtiny 16. století a je ukázkovým dokladem významného vlivu grafické tvorby na ostatní umělecké obory v období pozdní gotiky. Mezi sochy s původem mimo Prahu patří nepříliš kvalitní socha sv.
Barbory ze závěru 15. století, která pochází z Kláštera u Nepomuku v jihozápadních Čechách. Neznámého původu je socha Madony s Ježíškem, která je patrně českou prací ze 3. čtvrtiny 15. století, dále drobná soška světice s knihou z doby kolem roku 1500, kterou lze zařadit mezi památky pozdně gotického sochařství jihozápadních Čech a socha sv.
Petra z počátku 16. století, která vykazuje formální vazby na saské prostředí.