Kapitola poskytuje vhled do kultury ošetřovatelství v systému současného českého zdravotnictví, který se nachází v období personální, generační a vzdělanostní obměny. Ta způsobila změnu kulturně-organizačních prostředků ve vztahu mezi dvěma klíčovými profesemi: lékaři a sestrami.
Studie představuje zjištění auto/biografického výzkumu sester, kdy je detailní pozornost věnována emoční práci sester při kooperaci s lékaři v pohotovostních situacích. Výzkum vychází z konceptu organizační kultury v praxi/v akci, goffmanovského a Garfinkelova etnometodologického pojetí interakčních pravidel a norem, s důrazem na rekonstrukci emočních pravidel (feeling rules), kterými se řídí emoční jednání a výkon role sestry při spolupráci s lékaři.
Studie zdůrazňuje důležitost emočního managementu jako podstatné součásti genderovaných profesních identit zdravotnických pracovníků a představuje situace, kdy podřízený status sester vyžaduje z jejich strany určitý typ stresového emočního managementu, jehož cílem je udržet profesionální vztah lékař-sestra nedotčený. Kapitola dále představuje vějíř strategií zvládání a praktik normalizace morálně sporných emočních pravidel a norem, které řídí jednání sester a které jsou integrální součástí běžných praktik sociální organizace profese sestry v nemocnicích.