Abstract
Snížení kardiovaskulárního rizika, potažmo prevence kardiovaskulárních (KV) příhod, zůstává i nadále naší prioritou číslo jedno. Není překvapením, že se Česká republika řadí mezi země vysoce rizikové stran onemocnění kardiovaskulárního systému.
I přes klesající trend KV morbidity a mortality, neustále narůstá prevalence diabetu, obesity, respektive metabolického syndromu, přičemž prevalence kuřáctví je spíše stacionární (1, 23). Jak víme působení rizikových faktorů, které se podílejí na vzniku a progresi aterosklerotického postižení cévní stěny, se nesčítá, ale dokonce násobí.
Právě proto představuje kumulace jednotlivých rizikových faktorů obzvlášť nebezpečnou situaci. Je takřka pravidlem, že se v naší klinické praxi nesetkáváme s pacienty s jediným rizikovým faktorem, ale vesměs s jejich vzájemnou kombinací.
Proto je nutností léčit tyto nemocné komplexní farmakoterapií. Například u velmi vysoce rizikového hypertonika s diabetem mellitem 2. typu v kombinaci s aterogenní dyslipidemií bychom měli využít metforminu, blokátoru systému renin-angiotensin-aldosteron s výhodou v kombinaci s blokátorem kalciového kanálu a v neposlední řadě statinu (2,3).
S rostoucí tabletovou náloží přirozeně klesá adherence, čímž se snižuje šance dlouhodobě udržitelné správné léčby.