Antonín Mánes patří mezi přední malíře českého malířství 19. století. Během svých studijních výprav po české krajině malíř zachycoval viděné do skicářů.
V jednom z jeho raných náčrtníků z července roku 1818 se objevují místa z Mělnicka a přilehlého okolí. Patří mezi ně několik kreseb z Hořína nedaleko Mělníka.
Konkrétně s Mělníkem je spojena kresba, k níž si Antonín Mánes připsal poznámku "Hrobka u Mělníka". Nicméně na Mělníce žádná taková hrobka není.
Pomocí renesančního náhrobníku zachyceného na kresbě však lze onu hrobku ztotožnit se vstupem do jižní předsíně mělnického kapitulního kostela sv. Petra a Pavla.
Náhrobní kámen A. Mánesa zaujal a rozhodl se jej na své kresbě spojit s architekturou, čímž získala celá kresba funerální kontext.
Mánesova kresba z červencového skicáře je jednak dokladem návštěvy Antonína Mánesa města Mělníka ukazující, co zde autora nejvíce zaujalo, jednak typickým příkladem práce výtvarných umělců s realitou, jež lze do jisté míry poupravit a přetvořit ve prospěch větší estetické působivosti. Mezi další díla A.
Mánesa spojená s Mělnickem patří Krajina u Mělníka (přibližně 1836) zobrazující krajinu na pravém břehu Vltavy a několik děl z Kokořínska, kde malíře zaujalo především propojení přírody s hradní architekturou - hradem Houskou a Kokořínem. Nejznámějším obrazem s touto tématikou je obraz "Kokořín v bouři" (1839).
Celkem jedenáct výtvarných děl představuje nezanedbatelný doklad zájmu A. Mánesa o Mělnicko.
Jedná se jak o kreslené skici z jeho cestovního skicáře, tak o monumentální olejomalby. V některých případech se malíř věrně přidržel skutečnosti, v jiných začlenil konkrétní reálné prvky do fiktivní kompozice.
Tento drobný soubor prací Antonína Mánesa z okolí Mělníka tak představuje velmi pestrý a zároveň i typický příklad tvorby jednoho z našich nejvýznamnějších krajinářů 19. století.