Abstrakt
Článek nabízí teoretický model pro etnomuzikologický/hudebně-antropologický výzkum (primárně kolektivního) vzpomínání prostřednictvím hudby. Výchozími koncepty jsou přitom Assmannův koncept časové dimenze konektivní struktury, chápání vzpomínání jako konstruovaného a zakořeněného v současnosti, a základní etnomuzikologická premisa, že hudba je zrcadlem i spolutvůrcem sociální reality.
Poznatky z terénu naznačují existenci dvou základních modalit kolektivního vzpomínání: národní, a vzpomínání v specifických kulturních kohortách. Takové zjištění do značné m íry koresponduje s koncepty jiných autorů, např.
Assmanna a Turina (2008).