V poslední kapitole analyzujeme změny lyrického subjektu ve slovinské poezii v šedesátých letech. Vnitřní a venkovní prostor se sbližují, propojují.
I Peter Bürger ve své knize konstatuje, že základní změna moderního subjektu je jeho odosobnění. Jeho celistvé já v kontextu zvlášť strukturovaného světa se začíná chápat jako ohraničení, omezení, ne jako oblast možnosti. (Bürger 2001: 194).
Radikální změny lyrického subjektu se objeví v šedesátých letech. Tato generace - podobně jako generace intimistů před nimi - se cítila ohrožená vůči světu.
Formálně byla otevřená novým stylům a jazykovým možnostem, Novum byla především intenzivní percepce zla. Zlo najednou existovalo všude, už před ním nebylo úniku, zlo se zabydlelo i v nitru básnického subjektu.
V básnickém výrazu se objevuje nová obraznost, je to generace, která je, podobně jako v dramatu, poznamenaná návratem k mýtu. Jazyk této generace se stává složitější, básnici nalézají nové metafory, vytvářejí svéráznou, autorskou poetiku a moderní styl lyrické výpovědi.
Ve výrazu podporovaly magii jazyka a sémantickou strukturu textů zakládala na symbolických obrazech a uzavřených fikčních světech. Básníci svými malými příběhy v lyricko-epických textech navázali na slovinské a evropské mýty a ve svých textech zdůrazňovali iracionalitu, dominanci snu.
Diktát fantazie hledal hloubku nevědomí za úskalím slov. Tato slovinská povalečná generace jako první vycházela ze zkušeností avantgard a i Freudovy teorie psychoanalýzy.
Miroslav Červenka (2003) v kontextu soudobé poezie zdůrazňuje, že je neosobnost autostylizačním postupem lyrického mluvčího; básně omezené na dialog rovnoprávných postav lze chápat jako projektovanou mentální představu lyrického subjektu, který stojí v pozadí a je nebo není identický s jedním z participujících já. Velmi často se v poezií objevuje persona jako autostylizace autora samotného přeháněném intimismu v padesátých letech.
Do druhé generace slovinských básníku, která dominovala v šedesátých let 20. století, patřili básníci: Dane Zajc, Gregor Strniša, Veno Taufer, Saša Vegri a Svetlana Makarovič. Na rozdíl od první generace intimistů v padesátých letech tato generace prožila dětství za války.