Abstrakt
Přednáška vychází z myšlenky temporálně-lineárního modelu vývoje moderny - po skutečných zemětřeseních (Lisabon 1755) i revolučních otřesech ve Francii a napoleonských válkách - s jeho univerzálním cílem jménem "pokrok". Otřesena byla nejen osvícenská racionalita a filozofie rozumu, ale také veškerý předpokládatelný smysl dějin, poznání a domnělých jistot.
Spisovatel Heinrich von Kleist reagoval na tento "krizový stav" povídkou Zemět řesení v Chile (Das Erdbeben in Chili (1806/1807) a o něco málo později svou sebevraždou, Friedrich Daniel Ernst Schleiermacher svou teorií moderní hermeneutiky jako syntézy individuálního a obecného. Přednáška se soustředí na model temporalizace dějinných procesů, konkrétně "události národního vzkříšení" jako součásti výše zmíněného "projektu modernizace", jak tuto událost ve své knize V síti dějin literatury národního obrození (2011) rekonstruuje Hana Šmahelová.