Dosáhnout cílových hodnot krevního tlaku <140/90 mm Hg, je při léčbě hypertenze v klinické praxi častým problémem, a to i přes dostupnost účinné terapie. Příčin může být celá řada, významným faktorem může být non-compliance k léčbě na straně pacienta, ale jednou z významných je i málo aktivní přístup ošetřujících lékařů s nedostatečným využitím kombinační léčby.
Jednou z příčin horší compliance při léčbě standardními dávkami antihypertenziv mohou být nežádoucí účinky, jejichž četnost narůstá se zvyšující se dávkou (např. u dihydropyridinových blokátorů kalciového kanálu, betablokátorů i diuretik (1). Nabízí se tedy otázka, zda by nebylo efektivnější použít kombinace nižších dávek antihypertenziv.