Tato studie se snaží teoreticky uchopit projevy psychotického (či konkrétněji schizofrenického) vnímání zvuku ve filmové formě. Tento druh zkušenosti, charakteristický předev ším rozkládáním rozpoznatelných zvuků na heterogenní fragmenty, lze zaznamenat také v některých experimentálních filmech ze 60. a 70. let.
Text využívá myšlenek anti-psychiatrického hnutí a spřízněných filosofů, jako byli Gilles Deleuze a Michel Foucault, aby ukázal, jak může být sluchová zkušenost schizofreniků uplatněna ve filmu a jakým způsobem může narušit dominantní režim signifikace. Snímky The Other Side of the Underneath (Jane Arden, 1972) a Pentimento (Frans Zwartjes, 1979) slouží jako případové studie.