Abstrakt
Celá oblast lidské (asistované) reprodukce je na rozdíl od jiných oblastí lékařské etiky zcela výjimečná a přináší mnohem závažnější otázky než v řadě jiných oborů. Na rozdíl od jiných nemocí byla totiž vždy neplodnost vnímána jako vzkaz či dokonce trest bohů nebo Boha a naopak velký počet dětí znakem požehnání a přízně.
Pomocí ART se celosvětově narodilo přes 6,5 milionů dětí a jedná se o dosud jedinou možnost, jak pomoci nechtěně neplodným párům počít, donosit a porodit biologicky vlastní dítě. I když je možno obdivovat páry, které problém neplodnosti vyřeší adopcí, psychologicky je v mnoha studiích dokázáno, že vztah k biologickým a adoptovaným dětem není totožný; tímto není řečeno, že by byl horší, je tím ale myšleno, že nelze neproblematickým neplodným párům doporučit adopci jako zcela rovnocennou možnost k ART.
Krom tohoto pozitivního aspektu - život vzniká, rodí se; nejedná se tedy o diskusi analogickou diskusím o potratech či eutanázii, kde se život ničí, jsou zde ovšem eticky nepřehlédnutelné problémy: problém zbylých, nadpočetných embryí, problém redukce těhotenství a problém preimplantační diagnostiky, vzbuzují u mnohých obavy z novodobé eugeniky, dovolující se narodit jen jedincům s danými parametry.