Abstrakt
Alkohol bývá užíván jako prostředek pro subjektivní tlumení příznakù deprese, v klinické praxi se však častěji setkáváme s tím, že se deprese rozvine jako důsledek konzumace alkoholu. Mezi uživateli alkoholu se těžká forma deprese vyskytuje u 27 % pacientů, prevalence mírné deprese je u 40 % pacientů.
Při léčbě deprese se společně s psychoterapií využívá také psychofarmakoterapie. Farmak je dostupná celá řada a některá se úspěšně využívají při léčbě duální diagnózy závislosti na alkoholu a deprese.
Efekt těchto farmak není okamžitý, zpravidla trvá několik týdnů. Kazuistika vychází ze zkušeností Adiktologické ambulance Kliniky adiktologie 1.
LF UK a VFN v Praze. V předložené kazuistice je popsán konkrétní případ jedenapadesátiletého klienta léčícího se s duální diagnózou závislosti na alkoholu a deprese.
Cílem práce je nejenom popsat kontext případu, ale také upozornit na roztříštěnosti přístupů jednotlivých adiktologických služeb k duálním diagnózám a farmakoterapii. Jde o zásadní klinické téma, které klade nárok na mezioborové sdílení a tvorbu jednotného postupu u takto postižených klientů.