Text uvádí soubor příspěvků z konferenční sekce Dějiny umění a tajné vědy. Esoterické výkladové rámce se osvědčují historikům umění různých specializací.
Lze je uplatňovat na umění od antiky po současnost, téměř povinně je musí upřednostňovat odborníci na manýrismus a umění přelomu 19. a 20. století. Zde prezentované příspěvky se ovšem zaměřily spíše na zajímavé teoretické a metodologické aspekty vztahu dějin umění a tajných věd.
V historii umění se setkáváme s pozoruhodně produktivním využíváním esoterických konceptů v samotném teoretickém vymezování oboru.