Autor se s hlediska sociologie a psychologie náboženství zamýšl í nad významem krizových okamžiků v náboženském životě jednotlivců i společnosti. Hledá analogii mezi zkušeností individuálních "temných nocí", které podle klasiků mystické literatury vedou k hlubšímu chápání víry, a mezi procesem sekularizace, který není koncem, nýbrž transformací náboženství.