Evolucionisticko-monistický světonázor Ernsta Haeckela (1834-1919) poukazuje na vývojovou linii vedoucí od anorganické přírody až k člověku samému. Je založen na možnosti, až nutnosti vnímat svět - ve smyslu bůh-příroda - jako jeden celek a dějiny stvoření jako přirozený příběh, který zahrnuje všechny oblasti života a tudíž i kulturu samotnou.
V kapitole je představen Haeckelův darwinisticko-panteistický koncept monistické přírodovědy, jehož významnou součástí je nejen zrcadlení poznatků z oblasti biologie do kulturního života a snaha o jeho reformu, ale zejména ustavení a vehementní šíření přírodovědného monistického náboženství.