V předkládaném článku je Fichtovo první vědosloví představeno jako "nejráznější idealismus" (Jacobi) ve smyslu konzistentního a dokončeného kritického transcendentálního idealismu. V prvních dvou částech jsou nastíněny některé z hlavních impulsů, jež Fichta k tomuto stanovisku vedly, stejně jako vybrané zavádějící interpretace jeho pozice.
Třetí část textu je věnována metodě vědosloví a ontologickému statusu činností, které jsou v něm popsány. Ve čtvrté části je zkoumán status světa, k němuž je skutečné vědomí nutně vztaženo.
V této souvislosti je věc o sobě prezentována jako itegrální součást vědosloví a jako "neuchopitelný" pojem označující nutné hranice poznání konečné mysli.