Abstrakt
Problematika literatury psané migranty se řeší už mnoho let. Hledají se důvody opravňující k tomu vyjmout ji z korpusu národních literatur i ty, které by ji tam naopak včlenily.
Ve francouzském kontextu oproti jiným zemím zaujímá tvorba autorů pocházejících odjinud zvláštní místo, hranice mezi prostorem kontinentální Francie a bývalých kolonií, především Maghrebu (Tunisko, Alžírsko, Maroko), jsou totiž velmi propustné. Jeden jazyk užívají lidé různých národností, ať už je pro ně francouzština jazykem mateřským, úředním nebo kulturním.
Podívejme se tedy blíže na to, jaké místo v dichotomii francouzské a frankofonní literatury přináleží autorům píšícím francouzsky a žijícím ve Francii, ovšem pocházejícím odjinud. Úzce vymezený vzorek tvorby nám osvětlí specifika tohoto typu literatury lépe, než kdybychom se snažili o obecný pohled.