Možnosti využití subfosilních zbytků bezobratlých uchovaných v jezerních sedimentech pro studium procesů v pozdním glaciálu a holocénu

Abstract

Paleozoologie je disciplína, která tradičně pomáhá prohloubit naše poznání o kvartéru. V ČR se tak dělo zejména prostřednictvím studia kosterních zbytků obratlovců a ulit a lastur měkkýšů.

Zvláštní postavení pak měli zejména drobní obratlovci a plži, jejich pozůstatky jsou nacházeny i v takovém množství, že je možné hodnotit reprezentativní počet jedinců v každém horizontu, resp. vrstvě. Nálezy těchto živočichů jsou však vázány především na krasová území.

Shodou okolností však byl u nás dlouho opomíjen jiný typ sedimentů, který je na živočišné zbytky kvartérního stáří mimořádně bohatý - sedimenty jezerní. V jezerních sedimentech se za příznivých podmínek velice dobře zachovávají prakticky jakékoliv zbytky těl živočichů, které jsou dostatečně zpevněné křemičitany, uhličitanem vápenatým či chitinem.

Běžně nalézány jsou zejména pozůstatky houbovců, mechovců, měkkýšů, korýšů, roztočů, hmyzu a případně i ryb. Někteří zástupci těchto skupin (jmenovitě perloočky, lasturnatky, pancířníci, pakomáři, chrostíci a brouci) se navíc vyznačují natolik velkou druhovou diverzitou a úzkou vazbou na určité parametry prostředí, že je lze využívat ke kvantitativním rekonstrukcím.

Zásadní výhodou je rovněž mimořádná četnost jejich subfosilních zbytků, díky které k analýzám často postačují i nepatrné vzorky sedimentu (v případě perlooček a pakomárů jen ~1 g). To umožňuje vzorkovat velmi podrobně a dosáhnout u výsledné rekonstrukce vysokého časového rozlišení.

Zásadním předpokladem pro širší využití zmíněných skupin pro studium kvartéru je samozřejmě dostatek lokalit s příslušným typem sedimentů. Navzdory dlouhodobě tradované představě, že jezera a kvartérní jezerní sedimenty jsou a byly na našem území jen ojedinělým fenoménem, jsou vhodných lokalit ve skutečnosti minimálně vyšší desítky.

Jejich záznam nicméně časově pokrývá především období posledních 15 000 let. Šíře využití subfosilních zbytků bezobratlých je umocněna též zachováváním některých z nich i v rašelině či v říčních sedimentech. Další uplatnění vychází z jejich možného použití jako materiálu pro stanovení poměrů stabilních izotopů či pro radiokarbonové datování.