Příspěvek se zabývá literární reflexí uprchlické problematiky za první světové války, kterou na příkladu válečných uprchlíků z Haliče sleduje ve vybraných titulech české literatury meziválečného období. Hlavním cílem je přiblížit frekventované rysy v zobrazení interakce uprchlické komunity s hostitelským prostředím.
V kontextu těchto vztahů je zde sledován obraz uprchlíka jako postavy literárních příběhů a pamětí, jehož rysy nesou stopy specifických vypravěčských postupů i přijímaných stereotypních schémat.