Abstract
Pro zjištění poškození smrku ztepilého jsme studovali též mikroskopické indikátory poškození anatomické stavby jehlic, které ukazují na časná stádia poškození, dosud neviditelná pouhým okem. Anatomická stavba jehlice se může měnit s různými faktory prostředí biotickými a abiotickými (přehled viz Günthardt-Goerg, Vollenweider 2007).
Antropogenní znečištění, např. ozón (Vollenweider, Ottiger, Günthardt-Goerg 2003, Kivimaenpaa a kol. 2010), SO2, nebo obecně kyselé srážky (Albrechtová a kol. 2007, Moss a kol. 1998), mo- hou zásadním způsobem měnit anatomickou strukturu mezofylových buněk. Mikroskopické symptomy senescence (stárnutí) mezofylových buněk zahrnují např. degeneraci chloroplastů, vakuolizaci cytoplazmy (Günthardt-Goerg, Vollenweider 2007).
Při působení stresových faktorů prostředí dojde u jehlic k urychlení symptomů senescence, které jsou pozorovatelné na makroskopické a mikroskopické úrovni v krátké době před opadem jehlic. Během senescence jehlic dochází k degradaci proteinů uvnitř degenerujících mezofylových buněk, zatímco vodivá a pokožková pletiva si zachovávají svou integritu déle.
Proto jsme se ve studiu mikroskopických změn anatomické stavby jehlic soustředili na indikátory poškození mezofylových buněk, podobně jako jiní autoři. Pro smrk červený tyto indikátory mikroskopického poškození mezofylových buněk zahrnovaly poškození chloroplastů, stupeň plazmolýzy, hromadění vakuolár- ních taninů, výskyt subcelulárních inkluzí a akumulace šťavelanu vápenatého (Vogelmann, Rock 1988; Moss a kol. 1998).
V naší studii jsme použili vybrané semikvantitativní indikátory spolu s kvalitativním popisem mikroskopických změn mezofylových buněk.