Abstrakt
Retrospektivní analýza 5-ti letého souboru nemocných ošetřovaných pro traumatický pneumotorax v Traumacentru FN Plzeň. Zařazeny byly osoby, jejichž zranění odpovídalo definici traumatického pneumotoraxu a u kterých se jednalo o prim ární ošetření, resp. o sekundární transport do traumacentra po základním ošetření v jiném zdravot. zařízení ještě v den vzniku traumatu.
Závěr: základem diagnostického procesu zůstává klinické vyšetření a skiagram hrudníku, nicméně USG by v akutních situacích mohla být alternativou ke skiagramu hrudníku. Při závažnějších traumatech a sporných nálezech je metodou 1. volby výpočetní tomografie.
U naprosté většiny zraněných postačuje k vyšetření stavu kvalitní drenáž příslušné pleurální dutiny. Prognóza pacientů s traumatickým pneumotoraxem je při včasné diagnóze a adekvátním terapeutickém zásahu příznivá.