Studie se zaměřuje na migrační trajektorie jedné skupiny olašských Romů, která se usadila v druhé polovině 19. století na východním Slovensku. V diachronní perspektivě se zaměřuje na období od příchodu těchto Romů do regionu až do ukončení kočovných aktivit o sto let později.
Jedná se o případovou studii, která využívá a kombinuje sociálně antropologické a orálně historické metody sběru dat s daty vycházejících z archivního výzkumu, konkrétně z farních matrik. Autorka se na základě mnoholetého terénního výzkumu snaží rekonstruovat kočovné trasy této skupiny.
Zaměřuje se na průběh a míru usazování se ve sledované východoslovenské obci a na různé způsoby obživy spojené s kočovným způsobem života, který část skupiny vedla i po svém usídlení. V souvislosti s tím se věnuje otázce, zda je tato skupina v romistické literatuře adekvátně označována jako polokočovná.