Ke skončení pracovního poměru dochází v praxi nejčastěji na základě právního jednání. Vedle dohody o rozvázání pracovního poměru, která je dvoustranným právním jednáním, lze pracovní poměr rozvázat také právním jednáním jednostranným - výpovědí, zrušením ve zkušební době a okamžitým zrušením.
Okamžité zrušení pracovního poměru je jednostranným právním jednáním, které ukončuje pracovní poměr okamžikem doručení jeho písemného vyhotovení druhému účastníku pracovněprávního vztahu. Okamžitě zrušit pracovní poměr může jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec, avšak oba pouze z taxativně uvedených důvodů, které jsou vymezeny v zákoníku práce.
Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem je upraveno v § 55 ZP, okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem pak v § 56 ZP.