Článek reaguje na nedávné rozhodnutí Soudního dvora ve věci Al Chodor, ve kterém Soudní dvůr dospěl v kontextu zajišťování cizinců k závěru, že povinnost zakotvit kritéria pro posouzení podmínky vážného nebezpečí útěku v právu je třeba vykládat tak, že tato kritéria musejí být zakotvena v právním předpise. V článku rozhodnutí právněteoreticky rozebíráme, zejména s ohledem na v případu soupeřící koncepce formálního a materiálního práva.
Nejprve v textu shrnujeme argumentaci Soudního dvora, analyzujeme konstrukci aplikované právní úpravy a představujeme teoretická východiska formálního a materiálního pojetí práva. Následně se zabýváme jednotlivými důvody Soudního dvora pro upřednostnění formálního pojetí práva, které - s poukazem na propracovanou koncepci materiálního pojetí práva, spojenou mimo jiné s přísnými nároky na aplikační praxi - vyvracíme.
V závěru se stručně věnujeme i související novele zákona o pobytu cizinců na území České republiky a úpravě v jiných členských státech.