Příspěvek se zabývá zvláštní situací, kdy jsou kontrakty obvykle určené pro plnění individuálně definovaných věcí, plněny genericky, tedy jak nepravidelnou úschovou, tak nepravidelnou zástavou neboli kaucí. V tomto smyslu taktéž příspěvek hledá stopy takovýchto institutů v pramenech římského práva.