Abstrakt
Tématem příspěvku je mexická klášterní architektura, která vznikala v Novém Španělsku 16. století za účelem christianizace a akulturace domorodého obyvatelstva. Příspěvek tuto unikátní architekturu představuje a postupně se zabývá proměnami této architektury a jejích funkcí v čase (vrstvení a překrývání náboženských kultů a kultovních míst, sekularizace církve a státu, památková péče, atp.).
Jeho základ tvoří data získaná na základě terénního výzkumu, v rámci něhož autorka navštívila 116 klášterů nalézajících se na území Středního Mexika. Výzkum byl uskutečněn za podpory mexického vládního stipendia v roce 2013.
Hlavním cílem příspěvku je otázka interpretace mexické klášterní architektury z hlediska tří vědeckých disciplín (historie, dějiny umění a antropologie). A konečně příspěvek pátrá také po možnostech a hranicích interdisciplinárního přístupu nejenom v tomto konkrétním případě, ale i v současné vědě, v níž vzrůstá význam vizuálních pramenů a s nimi spojených přístupů.