Abstrakt
V příspěvku jsou představeny výsledky výzkumu fonetických rysů mluvy příslušníků české menšiny v Chorvatsku. Na základě analýzy zvukových nahrávek je zkoumána kvantita českých vokálů v otevřených slabikách uvnitř slova, konkrétněji jak čeští krajané v Chorvatsku vnímají délky českých samohlásek při produkci a percepci řeči.
Nahrávky získané v rodinách žáků českých ZŠ na Daruvarsku byly analyzovány poslechovou metodou, měřením v Praatu a fonetickými testy, které byly následně předloženy k poslechu a hodnocení žákům ČZŠ Komenského v Daruvaru. Výsledky výzkumu odhalily několik tendencí v mluvě krajanů, především nedostatečné dodržování kvantity samohlásek při produkci řeči (čili dloužení krátkých samohlásek a krácení dlouhých).
Při zkoumání vnímání kontrastu kvantity samohlásek v percepci řeči se ukázalo několik tendencí: a) největší pravidelnost poměru skutečné délky vokálu a jeho vnímání jako dlouhého se ukázala u páru vokálů a-á, následovaného párem vokálů o-ó (zvláště ve slově tonu/tónu). Oba páry vokálů mají závislost téměř lineární a jejich trvání musí být navíc podstatně delší nežli u ostatních vokálů, aby je posluchači vnímali jako dlouhé; b) největší rozkolísanost poměru skutečné délky vokálu a jeho vnímání jako dlouhého se ukázala u páru vokálů i-í (zvláště ve slově Michala/míchala) a páru u-ú (zvláště ve slově muže/může); Tato práce je prvním pokusem o zjištění stavu mluvy u krajanů ve fonetické rovině v posledních několika desetiletích a vůbec prvním fonetickým měřením krajanské češtiny.
Naznačuje tak cesty, kterými je možné se vydat v dalším zkoumání.