Abstrakt
Úvod: Lymfom z buněk pláště ("mantle cell lymphoma" - MCL) se řadí ke zralým B-lymfoproliferacím a tvoří v Evropě asi 6-8 % všech B-ne-Hodgkinových lymfomů. Diagnóza je založena na histologickém vyšetření uzliny nebo kostní dřeně.
Na molekulární úrovni má charakteristickou přítomnost translokace t(11;14)(q13;q32), která je přítomna u 95 % případů. Onemocnění může probíhat indolentně, ale v běžné klinické praxi má většina nemocných agresivní formu.
I v současné době je tento typ lymfomu považován za prakticky nevyléčitelné onemocnění (s výjimkou alogenní transplantace) a často dochází k opakovaným relapsům či k progresi lymfomu. Pokud se onemocnění chová jako primárně progredující (PP) (cca 10 % nemocných), prognóza je značně nepříznivá a medián přežití je odhadován na 1-2 roky.
Popis případu: Autoři prezentují případ nemocného s primárně progredujícím MCL diagnostikovaným v květnu roku 2012. 67letý muž byl léčen v 1. linii režimem R-CHOP v alternaci s R-ARA-C (rituximab, cyklofosfamid, doxorubicin, vinkristin a prednison/ rituximab, cytosin-arabinosid). Z důvodu primární progrese byl nemocný v listopadu 2012 zařazen do klinického hodnocení fáze 2 MCL-002-SPRINT a byl randomizován do experimentální skupiny s lenalidomidem.
Léčba lenalidomidem byla provázena myelotoxicitou s nutností úpravy dávky léku a nakonec byla léčba z tohoto důvodu ukončena v prosinci 2014. I když byl v dané studii medián období do progrese při léčbě lenalidomidem 8,7 měsíců, parciální remise u tohoto nemocného trvala i při léčbě minimálními dávkami lenalidomidu 2 roky (24 měsíců).
Pro následnou progresi v únoru 2015 byl v další léčebné linii podáván ibrutinib. Přes úvodní dosažení parciální remise došlo k následné progresi v září 2015 a nemocný byl léčen kombinací ARA-C s kortikoidy do doby, než byl zdravotní pojišťovnou schválen bendamustin.
Na léčbě bendamustinem v kombinaci s rituximabem však onemocnění dále progredovalo a pro vyčerpané léčebné možnosti byla zahájena paliativní léčba v prosinci 2015. Nemocný umírá na progresi lymfomu za 3 roky a 8 měsíců od stanovení diagnózy.
Závěr: Popis případu poukazuje na důležitost zařazování starších nemocných s relabujícím/refrakterním onemocněním do klinických hodnocení s možností nových terapeutických přístupů pro neuspokojivé výsledky dosavadní léčby. Některé nové léky - tzv. "malé molekuly" - typu lenalidomidu a ibrutinibu, které jsou již nyní používány v běžné praxi, dávají naději na zlepšení osudu nemocných s tímto lymfomem.