Příspěvek se zabývá nálezem českého Ústavního soudu, který překonal rozhodnutí Nejvyššího soudu týkající se uznání rozsudku o určení rodičovství stejnopohlavního páru. Příspěvek zastává názor, že přes značně lidskoprávní diskurs nálezu představuje rozhodnutí velmi technickou otázku a lidskoprávní argumentace slouží primárně jako obrana soudu samotného.