Jak současná paleogenetika přispívá ke změně našeho chápání vzniku, vývoje a migrací moderních lidských skupin
Abstrakt
Paleogenetika se stává stále důležitější součástí paleoantropologie i evoluční antropologie. Výzkum starobylé DNA (a-DNA) nám umožňuje rekonstruovat genom našich nejbližších předků a příbuzných, starobylého Homo sapiens, neandrtálců, i nově objevené lidské skupiny - denisovanů.
Pro rozvoj paleogenetiky a lepší využití jejích výsledků v antropologii byl důležitý rozvoj nových metodologií tzv. high-throughput (vysoce úplné, skrz naskrz) sekvenování. To umožnilo vytváření stále dokonalejších a úplnějších DNA knihoven a jejich další využití v paleogenetických studiích.
Z hlediska paleoantropologie a evoluční antropologie jsou nejdůležitější tyto výsledky: kompletní zmapování genomu neandrtálců, denisovanů a anatomicky moderního člověka, které umožňuje porovnávání všech zkoumaných skupin z hlediska jejich hybridizace a sledování genetických příměsí (admixtures) u současných lidských populací. Nejstarobylejší genom byl popsán u původních obyvatel Austrálie, u kterých bylo zjištěno, že mají až 6 % příměsi genomu denisovanů.
Naopak genom původních Afričanů nebyl ovlivněn žádnou jinou lidskou formou. Evropané a Asiaté mají prokazatelně některé geny neandrtálců, jihovýchodní Asiaté pak mohou mít i geny denisovanů.
Zásadní význam má zmapování genomu archaického Homo sapiens, které prokazuje, že Homo sapiens jako druh vznikl před minimálně 750 tisíci lety.
