25letá žena byla odeslána k vyšetření plicní perfuze pro zhoršující se dušnost a bolesti na hrudníku při nádechu. V anamnéze měla recidivující bronchopneumonie, užívala perorální kontraceptiva.
Skiagram hrudníku byl bez patologického nálezu. Scintigrafie plicní perfuze provedená pomocí 99mTc-makroagregátu albuminu (MAA) prokázala velkou redukci akumulace MAA v dolním plicním poli vlevo a další drobnou redukci v dolním plicním poli vpravo nad bránicí, byla tedy interpretovaná jako embolie do plicnice (EP). (Obr. 1) Vzhledem k bronchopneumoniím v anamnéze a ne zcela typickému klinickému obrazu byla ještě doporučena scintigrafie plicní ventilace, z logistických důvodů však byla odložena o 2 dny.
Byla provedena pomocí aerosolu 99mTc-DTPA a prokázala nehomogenní ventilaci s naznačenou centrální depozicí aerosolu a rovněž redukce odpovídající perfuzním změnám. (Obr. 2) Nález byl tedy uzavřen jako obraz, který nesvědčí pro embolii do plicnice. Přesto byla pacientka z rozhodnutí klinika léčena antikoagulancii a po 5 měsících byla provedena kontrolní scintigrafie plicní perfuze.
Ta prokázala normalizaci předchozího nálezu (Obr. 3), původní interpretace scintigrafie plicní perfuze byla tedy správná. Naše zkušenost ukazuje na nutnost provedení scintigrafie plicní ventilace do 24 hod. po příhodě.
Později dochází také k redukci ventilace v místě embolie a interpretace nálezu v tomto případě může být vzhledem k embolii do plicnice falešně negativní, protože ukazuje perfuzně-ventilační shodu.