Autorka podrobně analyzuje jednotlivé způsoby, kterými k tomuto jevu dochází. Na konkrétních příkladech pak demonstruje jak nezbytnost rozlišování soukromého a veřejného v českém právu, tak potřebu racionálního a prakticky orientovaného přístupu zákonodárce při aplikaci této doktríny v normotvorné činnosti.