Autor kriticky nahlíží na tradiční bipartici práva, kterou zkoumá prizmatem různých teorií, analýzou použití metod právní regulace i z hlediska jejího případného užitku. Činí závěr, že nejenže je dualismus soukromého a veřejného práva teoreticky neudr žitelný, ale právní praxí není dodržován a ani jí není užitečný