Prostorová kognice je komplexní poznávací funkce zahrnující orientaci a navigaci v prostoru. V souvislosti s navigací člověka se rozlišují zejména dva procesy 1. egocentrická navigace závislá na vlastním pohybu v prostředí a 2. allocentrická navigace závislá na definování vzájemných vztahů jednotlivých orientačních bodů.
Výsledkem těchto paralelních procesů je kognitivní mapa, mentální reprezentace prostoru závislá zejména na funkci hipokampální formace. Navigační schopnosti se vyvíjejí v průběhu ontogeneze, kde se egocentrické procesy objevují dříve než ty allocentrické.
Změny prostorové kognice doprovázejí i řadu neuropsychiatrických a neurologických onemocnění, a mohou tak sloužit jako diagnostický nástroj. Například složitější allocentrická navigace je postižena již u mírné kognitivní poruchy, která předchází Alzheimerovu nemoc.
Podobné nálezy jsou typické i pro pacienty trpící schizofrenií.