Úspěšná profylaktická léčba přípravkem FEIBA v prevenci krvácení u pacienta s těžkou formou hemofilie A a vysokým titrem inhibitoru FVIII
Abstrakt
Po eliminaci rizika přenosu infekce současnými substitučními přípravky FVIII a FIX zůstává nejobávanější komplikací léčby hemofilie vznik inhibitoru FVIII/IX. Inhibitor neutralizující FVIII se tvoří u přibližně 20-30 % pacientů s těžkou hemofilií A a u 1-5 % pacientů s hemofilií B.
U asi 75-80 % nemocných s hemofilií A se podaří inhibitor trvale odstranit imunotoleranční léčbou (ITI), v případě hemofilie B jsou výsledky horší. Pacienti, u nichž byla ITI neúspěšná a mají trvale vysoký titr inhibitoru (nad 5,0 Bethesda jednotek [BU]), nemohou být léčeni běžnými koncentráty FVIII/IX a jsou odkázáni na léčbu tzv. "bypassing" přípravky, jako jsou rekombinantní aktivovaný koagulační faktor VII (rFVIIa), známý jako NovoSeven, a směs prokoagulačních faktorů II, VII, IX a X, antikoagulačního proteinu C, inhibitoru tkáňového faktoru (TFPI) a malých množství kofaktorů FV, FVIII a proteinu S ve vyváženém množství, známá jako FEIBA.
Pod pojmem "bypassing" je třeba chápat schopnost těchto léků obejít v koagulační kaskádě potřebu FVIII a FIX a aktivovat přímo FX. Oba léky se řadu let používají v terapii akutních krvácení u hemofiliků s inhibitorem, lze je ale také využít v profylaktické léčbě.
Jsou účinné v přibližně 80 % krvácivých epizod. Nevýhodou obou těchto přípravků je obtížná predikce a laboratorní kontrola účinnosti.
Pacienti s inhibitorem, kteří nemohou být léčeni koncentráty FVIII/IX, jsou většinou léčeni v režimu on demand (substituce pouze při krvácení) bypassing léky a z toho důvodu neprofitují z profylaktické léčby jako pacienti bez inhibitoru. Obecně platí, že zvládnout krvácení u pacientů s inhibitorem je výrazně obtížnější než u pacientů bez inhibitoru.
V důsledku toho jsou tito nemocní ohroženi rozvojem hemofilické artropatie, kterou již dnes jinak prakticky nevidíme. Snahou lékařů tedy je využít bypassing přípravky rovněž k profylaktické léčbě.
Ta snižuje počet krvácení do kloubů a chrání pacienty před těžkým krvácením do svalstva, ohrožujícím končetinu, a život ohrožujícím krvácením, jako je např. krvácení do CNS. Kromě toho omezuje po čet zameškaných hodin ve škole či zaměstnání, snižuje počet návštěv ve zdravotnickém zařízení, počet hospitalizací či ortopedických intervencí a zlepšuje kvalitu života.