Abstrakt
Jednou z pozoruhodných událostí se v rámci debaty o definici umění nedávno stala kniha amerického filozofa Alvy Noëho Divné nástroje (2015). Umělecká díla jsou a vždy byla, tvrdí Noë, "divnými nástroji", tzn. výtvory, které zaujímají k běžným nástrojům a technologiím zvláštní postavení.
Pojem technologie používá Noë v širokém smyslu a rozumí jím lidskou schopnost uspořádávat a ovládat vztahy mezi lidmi a mezi člověkem a přírodou, přičemž každá skutečně funkční technologie se z povahy věci stává naší součástí. Umění je divnou technologií, neboť jeho účelem je vzdorovat negativním, umrtvujícím důsledkům aplikace technologií běžných.
Příspěvek má za c íl kriticky přezkoumat Noëho návrh teorie umění, a to především z perspektivy dvou základních otázek: Je popisovaná funkce uměleckých děl výlučná a pro umění určující? Za druhé, dokáže Noë beze zbytku obhájit povstávání technologií druhé úrovně (umění, filozofie) z roviny technologií běžných a jejich následný sestup zpět na úroveň první?