Abstrakt
Správná diagnostika karcinomu plic je základním předpokladem účinné léčby a je potřebné ověřovat její kvalitu v klinické praxi. S tímto zaměřením byla provedena retrospektivní studie na 7 fakultních pneumologických pra-covištích v České republice.
Byl zjišťován výskyt karcinomu plic vzhledem k pohlaví, věku a kuřáctví pacientů, byl sledován způsob a rychlost diagnostiky a dále byly hodnoceny charakteristiky nalezených nádorů včetně genetic-kého vyšetření. Studie vyhodnotila 730 nemocných s karcinomem plic konsekutivně vyšetřených od 1. 1. do 30. 6. 2016.
N ádor byl mikromorfologicky určen u 707 (96,8 %) nemocných. Pouze cytologicky to bylo u 12 %, histolo-gicky i cytologicky u 37,1 %, histologicky u 47,7 %.
Diagnóza byla stanovena pomocí bronchoskopie u 447 (61,2 %), transtorakálně u 104 (14,2 %), operací u 107 (4,7 %) a odběrem jiné tkáně u 50 (6,8 %) nemocných. Kar-cinom byl určen jako nemalobuněčný (NSCLC) u 585 (80,2 %), malobuněčný u 105 (14,4 %) a jiný u 20 (2,7 %).
Mezi NSCLC byl adenokarcinom u 318 (43,6 %). skvamózní u 234 (32,1 %), velkobuněčný u 6 (0,8 %) a blíže ne-specifikovaný karcinom (NOS) u 27 (3,7 %) nemocných. EGFR mutace byla prokázána u 14,6 % všech vyšetření EGFR, ALK pozitivita byla zjištěna u 5,3 % testovaných nádorů.
Medián doby stanovení výsledku EGFR činil 14 dní. u ALK 12 dní.