Otázka svobody svědomí a náboženství je dnes, pokud kdy nebyla, otázkou zásadní důležitosti, což demonstruje vyhrocené množství náboženských sporů, střetů a nábožensky motivovaného násilí. Z perspektivy nejen křesťanské, ale obecně náboženské je položena důležitá otázka: Jak se vztahuje pojetí náboženské svobody k pravdě víry? U chorvatského teologa Miroslava Volfa nacházíme koncepci, která se vymezuje proti levné relativizaci pravdy a rozdílnosti náboženství i proti jednoduchému sekularizačnímu konceptu, který náboženství odstraňuje z veřejného prostoru.
Nabízí místo toho alternativu respektující náboženský a předně křesťanský nárok na výlučnost vlastního uchopení pravdy, jež se však překvapivě nevylučuje s možností pokojného pluralitního soužití. Vychází při tom ze základních biblických a teologických principů, ze zásad reformační teologie i z konkrétních přístupů teologů minulých generací.
Volfovo pojetí svobody svědomí a náboženství je představeno v konkretizaci jeho základních principů v otázkách víry, pravdy a jej í exkluzivity, respektu a svobody se zaměřením na řešení odvěkého sporu, zda je vhodné použít násilí v situacích, kdy pravda a Boží slovo nejsou respektovány.