Tvorba Benedikta Rieda měla prvořadý význam pro vývoj stavební kultury ve střední Evropě kolem roku 1500. Od reprezentativních italizujících vstupů, které jeho huť osadila na Pražském hradě, byl odvozován soubor portálů, jež byly v 1. polovině 16. století vytvořeny v převážně utrakvistických městech Českého království - v Pardubicích, Nymburce, Chrudimi, Čáslavi a v Českém Brodě.
Tato díla představují výjimečný uměleckohistorický fenomén. Jednalo se o průkopníky nového výtvarného názoru ve stavitelství a jeho výzdobě.
Kniha zkoumá formální podobu těchto pozoruhodných portálů a její možné zdroje. Zařazeny jsou informace o původním vzhledu památek v kontextu jejich osazení a jeho novodobý vývoj.
Kniha předně sleduje souvislosti vzniku jednotlivých děl a vazby mezi nimi ve snaze zhodnotit jejich vzájemný vztah i dosud pouze předpokládanou spojitost s tvorbou B. Rieda.
Pozornost však obrací i k jiným, zahraničním, vzorům a jejich možnému dosahu. Text se pokouší proniknout k příčinám specifických tvarových řešení, která se na portálech uplatnila, jejich významu pro tehdejšího diváka a k důvodům, jež objednavatele či tvůrce k jejich výběru vedly na základě zaznamenání a hodnocení tvaru doplněné o výklad souvisejících pramenů.
S tvorbou B. Rieda a prvními ohlasy tzv. renezanční portálové tvorby v Čechách je spjata také teoretická otázka hodnocení styku či prolínání dvou tradičně rozlišovaných stylů a období, gotiky a renezance, jakožto i vypovídací hodnoty těchto slov jako takových.
Na tyto i další otázky se autorka na základě analýzy a výkladu portálů rovněž snaží nalézt odpovědi.