Abstrakt
ÚVOD:Vnitřní rotace femuru během extenze kolenního kloubu byla sledována po dobu téměř 150 let. Rané studie byly shrnuty Fickem a historicky zhodnoceny Pinskerovou a Freemanem.
Od po čátku panovala nejistota týkající se dílčích částí tohoto pohybu, zejména průběhu terminální extenze (mezi 20° flexí a hyperextenzí, v tomto textu označované jako "-5°"). V roce 1974 Shaw a Murray poznamenali, že "dostupná literatura neodhaluje žádná pravidla, týkající se pohybu spojeného s vnitřní rotací femuru vůči tibii během konečné fáze extenze kolenního kloubu".
MATERIÁL A METODIKA: Do studie bylo zařazeno sedm pacientů po čerstvé, artroskopicky verifikované kompletní ruptuře LCA (7 kolen: skupina 1) a 3 pacienti s chronickou nestabilitou poopakovaném poranění (3 kolena: skupina 2). Demografické a klinické detaily viz tabulka 1.
Dle očekávání byla doba mezi vyšetřením a iniciálním traumatem vyšší ve skupině 2 (119 měsíců vs. 6 měsíců ve skupině 1). VÝSLEDKY: Vzdálenosti mezi středem cirkulární části femorálních kondylů (FFC) a dorzální kortikalis ipsilaterální tibie v milimetrech u normálních kontralaterálních kolen jsou uvedeny v tabulce 2.
Výsledky tohoto měření u dvou skupin s rupturou LCA jsou v tabulce 3. Příklady MRI jsou obsaženy v obrázku 1.
Výsledky jsou schematicky znázorněny v obrázku 2. DISKUSE: Všechna poraněná kolena v této studii byla symptomatická, měla artroskopicky potvrzenou rupturu LCA a byla nestabilní při Lachmanově testu a na zátěžové MRI.
Proto věříme, že mohou být použita jako základ pro hodnocení postižení normální funkce LCA v terminální extenzi v kontrastu se zdravými koleny. Máme zato, že kolena ve skupině 1 představují izolovanou rupturu LCA a ve skupině 2 (chronické ruptury s opakovanými zraněními) byly poškozeny i sekundární stabilizátory.
ZÁVĚR: Závěrem lze říci, že naše nálezy podporují tvrzení, že LCA udržuje oba femorální kondyly ventrálně na tibii (resp. brání ventrální subluxaci tibie) při plně extendovaném koleni. Přesto však tento vaz neovlivňuje předozadní pohyb laterálního kondylu femuru, a tudíž nepodmiňuje longitudinální rotaci během terminální extenze.
K tomuto pohybu dochází i u kolen s rupturou LCA s tím rozdílem, že dochází k posunu osy longitudinální rotace laterálně a při flexi je proto pohyb laterálního kondylu femuru spojen s ventrálním posunem kondylu mediálního. Naše data ukazují, že ruptura LCA vede jak k rotační, tak translační laxitě hyperextendovaného kolenního kloubu.
Byla potvrzena progrese instability u chronických ruptur LCA oproti rupturám čerstvým.