Abstrakt
ÚVOD:Vnitřní rotace femuru během extenze kolenního kloubu byla sledována po dobu téměř 150 let. Rané studie byly shrnuty Fickem a historicky zhodnoceny Pinskerovou a Freemanem.
Od počátku panovala nejistota týkající se dílčích částí tohoto pohybu, zejména průb ěhu terminální extenze (mezi 20° flexí a hyperextenzí, v tomto textu označované jako "-5°"). V roce 1974 Shaw a Murray poznamenali, že "dostupná literatura neodhaluje žádná pravidla, týkající se pohybu spojeného s vnitřní rotací femuru vůči tibii během konečné fáze extenze kolenního kloubu".
MATERIÁL A METODIKA: Do studie bylo zařazeno sedm pacientů po čerstvé, artroskopicky verifikované kompletní ruptuře LCA (7 kolen: skupina 1) a 3 pacienti s chronickou nestabilitou poopakovaném poranění (3 kolena: skupina 2). Demografické a klinické detaily viz tabulka 1.
Dle očekávání byla doba mezi vyšetřením a iniciálním traumatem vyšší ve skupině 2 (119 měsíců vs. 6 měsíců ve skupině 1). VÝSLEDKY: Vzdálenosti mezi středem cirkulární části femorálních kondylů (FFC) a dorzální kortikalis ipsilaterální tibie v milimetrech u normálních kontralaterálních kolen jsou uvedeny v tabulce 2.
Výsledky tohoto měření u dvou skupin s rupturou LCA jsou v tabulce 3. Příklady MRI jsou obsaženy v obrázku 1.
Výsledky jsou schematicky znázorněny v obrázku 2. DISKUSE: Všechna poraněná kolena v této studii byla symptomatická, měla artroskopicky potvrzenou rupturu LCA a byla nestabilní při Lachmanově testu a na zátěžové MRI.
Proto věříme, že mohou být použita jako základ pro hodnocení postižení normální funkce LCA v terminální extenzi v kontrastu se zdravými koleny. Máme zato, že kolena ve skupině 1 představují izolovanou rupturu LCA a ve skupině 2 (chronické ruptury s opakovanými zraněními) byly poškozeny i sekundární stabilizátory.
ZÁVĚR: Závěrem lze říci, že naše nálezy podporují tvrzení, že LCA udržuje oba femorální kondyly ventrálně na tibii (resp. brání ventrální subluxaci tibie) při plně extendovaném koleni. Přesto v šak tento vaz neovlivňuje předozadní pohyb laterálního kondylu femuru, a tudíž nepodmiňuje longitudinální rotaci během terminální extenze.
K tomuto pohybu dochází i u kolen s rupturou LCA s tím rozdílem, že dochází k posunu osy longitudinální rotace laterálně a při flexi je proto pohyb laterálního kondylu femuru spojen s ventrálním posunem kondylu mediálního. Naše data ukazují, že ruptura LCA vede jak k rotační, tak translační laxitě hyperextendovaného kolenního kloubu.
Byla potvrzena progrese instability u chronických ruptur LCA oproti rupturám čerstvým.
