Skafolunátní (SL) nestabilita je definována jako symptomatické zápěstí s abnormální kinematikou SL kloubu při mechanickém zatížení (18). Jedná se o nejběžnější typ karpální nestability.
Způsob léčení je volen podle stupně nestability kloubu a přítomnosti degenerativních změn. Skafolunátní interoseální vaz (SLIL) je považován za primární stabilizátor SL kloubu.
Statická forma SL nestability je identifikovaná na rtg nálezu, jako rozšíření SL intervalu, zvětšení SL úhlu nad 60° a je přítomna při koincidentním poranění SLIL spolu s defektem extrinzických vazů zápěstí, které jsou jeho sekundárními stabilizátory: radioskafokapitátní vaz (RSC), dlouhý a krátký radiolunární vaz, skafotrapeziální vaz (ST), dorzální radiokarpální vaz (DRC) a dorzální interkarpální vaz (DIC) (24). Dynamická forma SL nestability se objevuje, jako izolovaná léze SLIL bez výrazného poranění sekundárních stabilizátorů.
Na prostých rentgenových snímcích není rozdíl mezi oběma zápěstími ve velikosti SL štěrbiny (4). Diagnóza dynamické SL nestability v chronické fázi (>3 měsíce trvání) může být stanovena z klinického vyšetření a dle rentgenových snímků ve ,,stisku", z MRI vyšetření nebo dle artroskopického vyšetření zápěstí.
Artroskopická klasifikace skafolunátní nestability používá původní Geisslerovu klasifikaci upravenou podle Messina - EWAS (European Wrist Arthroscopy Society). Dobrých výsledků léčby u dynamické SL nestability je dosahováno u pacientů s postižením SL kloubu stupně I až IIIA, podle kalsifikace Geissler-Messina-EWAS, většinou artroskopickou vaporizací SL vazu případně v kombinaci s dočasnou transfixací K-dráty.
Tato retrospektivní studie popisuje 29 pacientů s chronickou dynamickou SL nestabilitou léčenou artroskopicky s vytvořením synartrózy, v letech 2009-2012. Tři pacienti byli ztraceni (vyloučeni) ze sledování.
Ve studii bylo 14 mužů a 12 žen s průměrným věkem 32 let (rozmezí 19-47 let). Průměrná doba od poranění do chirurgické léčby byla 13 měsíců (rozmezí 3-48 měsíců).
Pacienti měli klinické potíže ve smyslu oslabení síly stisku, bolesti při zatížení ruky, bolest lokalizovanou v oblasti SL intervalu, ale také na ulnární straně zápěstí. Diagnóza SL dynamické nestability byla stanovena na základě klinických vyšetření a podle rtg snímků.
Do studie byli zařazeni pacienti, kteří neměli rozšířený SL interval na prostých snímcích vůči druhé straně, k rozšíření došlo až na snímku ve stisku "grip-view" (PA) a během artroskopie byly nalezeny nestability stupně IIIB, C a IV podle klasifikace Geissler-Messina-EWAS. Subjektivní hodnocení bolesti bylo hodnoceno před i po operaci na 10bodové stupnici VAS, kde 0 znamená bez příznaků a 10 značí nesnesitelnou bolest.
Hladina bolesti byla hodnocena v klidu, během každodenních aktivit a při těžké manuální práci. Deset pacientů mělo předoperačně provedenou MRI, kdy popsané poranění vazu na SL bylo uvedeno u všech pacientů.
Data pacientů jsou zaznamenány v tabulce 2. Medián sledování pacientů ve studii byl 32 měsíců (rozmezí 28-39 měsíců).
Klinické hodnocení zahrnovalo rozsah pohybu v zápěstí měřený goniometrem a sílu svalového stisku měřeného dynamometrem. Hodnoty byly srovnávány s nepostiženou končetinou.
Předoperačně i pooperačně byli pacienti hodnoceni podle Mayo Wrist Score. Toto skóre obsahuje stupnici od 0 do 100 (skóre 90-100 je považováno za vynikající, 80-89 za dobré, 60-79 za uspokojivé a skóre menší než 60 za slabé).
Vyhodnocení změřených hodnot před a po operaci bylo provedeno pomocí Wilcoxonova testu pro párová data. Hladina statistické v ýznamnosti byla nastavena naalfa = 0,05.