Abstrakt
Ve srovnání s běžnou populací je kardiovaskulární (KV) riziko nemocných s revmatickými onemocněními zvýšeno asi o 50 %. Příčinou je sama zvýšená zánětlivá aktivita i modifikace tradičních rizikových faktorů základním onemocněním.
V tomto kontextu je zvláště zajímavý tzv. lipidový paradox, tzn. snížení koncentrací aterogenních sérových lipidů přímo úměrné aktivitě zánětlivého procesu a jejich vzestup při léčbou navozeném poklesu aktivity zánětu. KV riziko v kontextu revmatických onemocnění modifikují i léčiva užívaná k jejich terapii: některá cévní riziko ovlivňují negativně (glukokortikoidy), jiná neutrálně nebo mírně pozitivně (metotrexát, biologická terapie).
Stratifikace KV rizika u populace revmatiků není snadná, specifické skórovací systémy zatím nezlepšily odhad rizika ve srovnání se systémy používanými pro běžnou populaci. Intervence kardiovaskulárního rizika zachovává principy pro běžnou populaci: základní úroveň představují režimová opatření (dieta, zvýšení pohybové aktivity, zanechání kouření) doplněná vhodnou farmakoterapií.
Antihypertenzní i hypolipidemická farmakoterapie má být vedena podle stejných pravidel a k cílům shodným s doporučeními pro běžnou populaci. Ke zlepšení výsledků prevence KV příhod u pacientů s revmatickými chorobami je vhodné budovat interdisciplinární týmy, v nichž se na péči bude podílet kromě revmatologa lékař zaměřený na KV prevenci (praktický lékař, internista, kardiolog, diabetolog) s dalšími členy týmu (nutriční a rehabilitační specialisté, fyzioterapeuti).
Interdisciplinární péče snižuje kardiovaskulární morbiditu pacientů s revmatickým onemocněním.