Abstrakt
Uveitida je nitrooční zánět postihující duhovku, řasnaté těleso a cévnatku. Postižení okolních tkání (rohovka, skléra, sítnice, papila zrakového nervu) může ohrozit zrakovou ostrost.
Příčinou uveitidy mohou být infekce, autoimunitní mechanismy, úrazy či nitrooční operace, nicméně asi ve 30-40 % případů zůstává př íčina zánětu neznámá. Léčba se řídí etiologií uveitidy s ohledem na tíži zánětu a četnost komplikací spojených s rizikem zhoršení vizu.
Léčebný postup je odlišný u akutního a chronického zánětu, také se může lišit u izolovaného nitroočního zánětu a u uveitidy asociované se systémovým onemocněním nebo v případě, že uveitida je projevem maskujícího syndromu. Cílem léčby je minimalizovat aktivitu zánětu, předejít komplikacím, zachovat co nejlepší vizus a ulevit pacientovi od subjektivních obtíží.
V terapii infekčních uveitid se používají cíleně dle infekčního agens virostatika, antibiotika, antimykotika nebo anti-pro-tozoál-ní léky. Léčba neinfekčních uveitid zahrnuje nesteroidní antiflogistika, kortikoidy, imunosupresiva a biologickou léčbu.
Součástí léčby předních uveitid je lokální aplikace mydriatik a cykloplegik z důvodu prevence vzniku zadních synechií a k uvolnění ciliárního spasmu. Uveitida autoimunitní etiologie asi ve čtvrtině případů souvisí se systémovým onemocněním (např. ankylozující spondylitida, sarkoidóza, roztroušená mozkomíšní skleróza, systémové vaskulitidy atd.), léčba je pak vedena ve spolupráci se specialisty daných oborů.