Abstract
Léčbu nemocných stromboembolickou nemocí- sžilní trombózou a/nebo splicní embolií- je nutno zahájit neodkladně, asice buď heparinem nefrakcionovaným nebo frakcionovaným (případně fondaparinuxem), nebo přímými orálními antikoagulancii. Pro nemocné bez známého maligního onemocnění je následná dlouhodobá léčba realizována buď dabigatranem aedoxabanem (pominimální době 5 dnů aplikace nízkomolekulárního heparinu), nebo pokračováním orální monoterapie apixabanem nebo rivaroxabanem, přičemž tyto léky by měly být preferovány proti warfarinu.
Nízkomolekulární hepariny jsou dosud lékem volby uonkologicky nemocných. Při nutnosti extenze antikoagulační léčby nad základní dobu tří měsíců je možno užít všechna orální antikoagulancia, při vysokém riziku krvácení sulodexid.
Kompresní terapie je považována zasymptomatickou léčbu sloužící kúlevě odbolesti, její význam pro prevenci potrombotického syndromu je nejasný.