Abstrakt
ÚČEL STUDIE Cílem naší studie bylo zjistit současné indikace radiální resekce hlavy. MATERIÁL A METODY Radiální resekce hlavy byla provedena v období 2008 až 2015 u 63 pacientů rozdělených do tří skupin.
První skupinu označenou "CR" tvořilo 33 pacientů s zlomeninou Mason typu III. Druhá skupina označená "CRLUX" zahrnovala 20 pacientů s zlomeninou Mason-Johnston typu IV.
Třetí skupina označená jako "CRFR" byla složena z 10 pacientů, u kterých se vyskytla souběžná proximální radiální zlomenina a zlomenina proximální ulny a ve všech případech byla provedena osteosyntéza zlomeniny proximální ulny. Pro subjektivní hodnocení funkce horní končetiny bylo pou žito skóre DASH.
Funkční výsledky byly vyjádřeny pomocí Mayo Elbow Performance Score (MEPS). Dále byl hodnocen rozsah pohybu v lokti a předloktí (ohyb a prodloužení lokte, pronace a supinace předloktí), stabilita loketního kloubu a přítomnost neurologických lézí.
Radiologické vyšetření spočívalo v měření proximalizace poloměru, monitorování heterotopických osifikací, příznaků artrózy, opakované dislokace lokte a hojení zlomeniny proximální ulny. VÝSLEDKY Průměrná doba sledování byla 17,6 měsíce (rozmezí 13,2 - 81,0 měsíců, SD 11,5).
Průměrné skóre DASH bylo 15,6 (rozmezí 0 - 60, SD 15,3) ve skupině CR, 12,0 (rozmezí 0 - 52,7, SD 16,7) ve skupině CRLux a 17,5 (rozmezí od 6 - 2,3, SD 12,8) ve skupině skupiny CRFR. Výrazně omezená mobilita byla pozorována ve skupině CR ve třech případech (9,1%), ve skupině CRLUX ve čtyřech případech (20,0%) a ve skupině CRFR ve dvou případech (20,0%).
Výsledky MEPS ukázaly podobné výsledky ve všech skupinách, vynikající a dobré výsledky byly vždy dosaženy u více než 3/4 pacientů. Ztuhlost loktů se u žádného z pacientů nevyvinula.
V CRLUX skupině došlo k jednomu případu re-dislokace lokte. Ve skupině CRFR se v jednom případě nepodařilo diagnostikovat poranění vazů mezi vnitřními membránami a distálními radioulnárovými klouby a došlo k klinicky významné proximalizaci poloměru (posun 9 mm), což následně vyžadovalo zkrácení osteotomie ulnární.
Další dvě proximalizace poloměru s menším posunem (2 a 3 mm) ve skupině CR a CRLUX nebyla spojena s významnými omezeními mobility. Heterotopická osifikace proběhla celkem v 11 případech (17,5%) a ve čtyřech případech způsobila závažná omezení mobility (dva případy ve skupině CR, jeden případ ve skupinách CRLUX a CRFR).
Chirurgická léčba byla indikována v jednom případě s dobrým funkčním účinkem, v jednom případě se rozsah pohybu po aktinoterapii zlepšil. V CR skupině se vyvinul jeden případ neuromu radiálního nervu a stav byl léčen transplantací nervového nervu.
DISKUSIE Současné studie hodnotí prostou proximální radiální resekci pozitivně, pokud není přítomna nestabilita lokte. V literatuře jsou uvedeny odkazy na závažné, zejména pozdní komplikace (artróza, deformace valgusů, výrazné omezení pohybového rozsahu lokte, proximální radiální ulnární synostóza, proximalizace poloměru a symptomatická subluxace radioulnarového kloubu).
Resekce radiální hlavy je kontraindikována v tzv. "strašné trojici" lokte, tj. kombinace radiální zlomeniny hlavy, zlomeniny koronoidního procesu a lokalizace loktů a v poranění Essex-Lopresti. Při počátečním vyšetření se často přehlíží poranění Essex-Lopresti, proximalizace poloměru se může objevit postupně až po několika měsících.
Závěry Hodnocení našich skupin pacientů ukázalo, že radiální resekce hlavy může být dobrou léčebnou možností bez závažných časných komplikací u zlomenin Mason III. typu. Závažné komplikace se vyskytly pouze v případech, kdy byla fraktura doprovázena souběžným poraněním, tj. u zlomenin Mason-Johnson typu IV a při současném zlomeninu proximální ulny.
Když se provede indikace radiální resekce hlavy, je nezbytné správně diagnostikovat poranění, které je zjevně kontraindikací této metody, tj. zranění Essex-Lopresti a "hrozná trojice".